Neuvěřitelný instinkt přežití. Jak porozumět chování koní
Kůň, který se splaší před igelitovou taškou, vám nedělá naschvál.
Chová se tak, jak to po tisíce generací pomáhalo přežít jeho předkům.
Ukazujeme, jak každodenní chování koně vysvětluje instinkt přežití a život ve stádě.
- Kůň je zvíře, na které se lovilo. Jeho smysly a reakce slouží k tomu, aby včas zaznamenal nebezpečí a rychle utekl.
- Kůň, který nemůže utéct, ztuhne nebo se vzepře, a v přítomnosti lidí skrývá bolest. Proto mnoho případů kulhání a bolesti hřbetu zůstává nepovšimnuto.
- Stádo je bezpečnostní systém. Koně se střídají v hlídání, odpočívají společně a navzájem se uklidňují.
- Samota je pro koně měřitelným stresem. Pomůže i soused na dohled nebo každodenní hodina s jiným koněm.
- Klidný společník zmírňuje strach mladého koně. Trest za strach ho nezmírní.
Mnoho projevů, kterým se ve stáji říká „hloupost“, „tvrdohlavost“ nebo „hysterie“, je dobře fungující program přežití. Kůň se neplaší, aby vám udělal naschvál, a neřehtá za ostatními koňmi z rozmaru.
Níže vysvětlujeme, odkud se toto chování bere. Na konci najdete tabulku, která propojuje to, co vidíte, s příčinou.
Kůň myslí jako zvíře, na které se loví
Koně žijí s lidmi zhruba 4 tisíce let. Analýza 273 genomů dávných koní ukázala, že dnešní domácí koně pocházejí ze stepí na dolním toku Volhy a Donu, odkud se přibližně od roku 2000 př. n. l. rychle rozšířili po Eurasii[1]. V genomech těchto koní je patrná silná selekce ve dvou genech souvisejících s pohybem a s chováním[1].
Domestikace koně změnila, ale nevymazala dědictví zvířete, na které se loví. Ve studii z Česka se polodivokým exmoorským poníkům přehrávalo vytí vlka, troubení jelena v říji a obyčejný šum. Koně reagovali na oba zvířecí zvuky výrazně jinak než na šum. Autoři dospěli k závěru, že koně tyto zvuky rozlišují a pravděpodobně si stále nesou vrozenou paměť na nebezpečí[2].
polodivokých exmoorských poníků ve studii s 97 koňmi zareagovalo ostražitostí na nahrávku vytí vlka i na troubení jelena v říji[2].Bercy a kol., Animal Cognition, 2025
Smysly nastavené na včasné varování
Smysly koně se vyvinuly tak, aby co nejdříve odhalil predátora a utekl[3]. Oči po stranách hlavy poskytují téměř panoramatický obraz: zorné pole jednoho oka dosahuje až 228 stupňů. Slepé pole za koněm je malé[3], ale stačí na to, aby koně přístup zezadu překvapil.
Binokulární vidění před koněm je naopak úzké, asi 55–65 stupňů, zatímco u člověka asi 120. Jen v tomto poli vidí kůň prostorově, tedy odhaduje hloubku na základě obrazu z obou očí[3]. Proto se kůň, který si chce něco pořádně prohlédnout, často natočí k věci čelem.
Kůň vidí při slabém světle lépe než člověk, což vědci dávají do souvislosti s predátory, kteří loví v noci[3]. Slyší vysoké zvuky, které člověk už neslyší, a má velmi dobrý čich[3]. Samotný pach vlka nebo lva koně nevyděsil, ale zvýšil jejich ostražitost[4].
Zajímavost z výzkumů: koně reagovali silněji na děsivý podnět ukázaný z levé strany[3]. Vyplatí se proto seznamovat koně s novými věcmi z obou stran.
Nejdřív útěk, potom otázky
V situaci, která vyvolává strach, kůň obvykle nejdřív uteče. Tato reakce bývá nebezpečná jak pro koně, tak pro člověka[5]. Pro kořistní zvíře je to rozumná strategie: zbytečný útěk stojí méně než opožděný.
Útěk je také nakažlivý. Když se splaší jeden kůň, reakce se snadno přenese na ostatní. Jde o takzvanou sociální facilitaci: chování jednoho zvířete spouští stejné chování u ostatních[6].
Koně se bojí i věcí, které lidem připadají neškodné. Ve studii týmu z Univerzity přírodních věd v Lublinu vyvolávala kráva u koní vedených na ruce nejvyšší tep. Koně se jí vyhýbali přinejmenším stejně jako neznámému pohybujícímu se předmětu[7].
Síla reakce závisí na temperamentu: bázlivost se u koní ukázala jako vlastnost stálá v čase a podobná v různých situacích[8]. Trest za chování vyvolané strachem má dobře popsané vedlejší účinky, mimo jiné strach, který si kůň může zapamatovat po jediné události[9].
Když nemůže utéct: napětí a odpor
Útěk není vždy možný. Kůň uvázaný, stojící ve fixačním stojanu nebo přitlačený ke stěně boxu si musí poradit jinak: strne, ztuhne, tlačí se na člověka nebo se opírá proti tlaku. Samotné znehybnění je pro koně stresem. Koně ve fixačním stojanu bez jiného koně poblíž měli vyšší tep, rychlejší dech a více známek stresu v mimice[10].
Nehybnost nemusí znamenat klid. Přehled výzkumů koňských smyslů popisuje koně znehybněné nosním kroutilem, kteří po chvíli dokážou náhle a prudce propadnout panice. Autoři předpokládají, že jde o prastarou reakci na predátora: zvíře v sevření znehybní a vytrhne se, když sevření povolí[3].
To, čemu se ve stáji říká „odpor“, „vyhýbání se pobídkám“ nebo „neposlušnost“, navrhují vědci nazývat konfliktním chováním. Podle nich takové nálepky předem obviňují koně a mohou zakrývat bolest. Konfliktní chování vyplývá z protichůdných potřeb koně. Může být sotva viditelné, nebo velmi výrazné, jednorázové, nebo opakované, když konflikt trvá dlouho[11].
Kůň se učí z toho, kdy tlak zmizí: uvolnění tlaku mu říká, že udělal to, o co šlo[9]. Ve studii přechodů z klusu do kroku dostávali jezdci, kteří povolili otěže dřív, než kůň začal zpomalovat, pomalejší reakci[12]. Záleží tedy na přesném načasování.
Stádo je bezpečnostní systém
Pro koně je stádo především ochranou. Přehled výzkumů chování koní vůči predátorům z roku 2025 uvádí, že při obraně nejlépe funguje soudržnost skupiny, společný synchronizovaný útěk, shromažďování hříbat dohromady a kopání a zahánění útočníka. Riziko útoku vlků ovlivňuje mimo jiné velikost skupiny a to, zda je stabilní[13].
Odtud pochází synchronizace: koně spolu žerou, spolu odpočívají a spolu se přesouvají[13]. Dynamika skupiny ovlivňuje i situace s člověkem, například když z výběhu odvádíte jednoho koně a ostatní zůstávají[14].
Stádo také uklidňuje. Mladí koně, kteří si prohlíželi děsivý předmět ve společnosti klidného koně, který na něj byl zvyklý, se báli méně a měli nižší tep. Účinek přetrval, i když později viděli předmět sami[5]. Jeden klidný dospělý kůň ve skupině mladých koní tlumil jejich reakce na děsivý podnět[15].
Společnost neodstraní každý strach. Při náhle otevřeném deštníku druhý kůň reakci nezmírnil, ale tep se rychleji vracel do normálu. Nezáleželo přitom na tom, zda byl společník známý[16].
Uklidňuje i pouhý pohled na druhého koně. Koně stojící ve fixačním stojanu měli nižší tep, pomalejší dech a méně známek stresu v mimice, když 3 metry od nich stál známý klidný kůň, bez fyzického kontaktu[10].
Stres je vidět v mimice. Během přepravy a krátké izolace od ostatních koní se u zdravých koní častěji objevovalo mimo jiné viditelné bělmo, rozšířené nozdry a zvednuté horní víčko. Některé z těchto známek se používají i ve škálách hodnocení bolesti[17]. Proto je dobré nový napjatý výraz koně posoudit v souvislostech: zda je kůň právě sám, na novém místě, nebo jestli ho něco nebolí.
Hierarchie a přátelství
Ve stádě hierarchie existuje, ale funguje jinak, než se často říká. Dominance se u koní týká hlavně přednostního přístupu k omezeným zdrojům, jako je seno nebo voda. Předvídatelné vztahy mohou omezovat počet konfliktů. Vyšší míra agrese ve stádech domácích koní než u koní divokých často vyplývá z podmínek chovu[14].
Neexistuje ani jedna „vůdčí klisna“. U divokých koní může pohyb celé skupiny zahájit kterýkoli její člen, i když za koňmi výše v hierarchii jde skupina častěji[18]. Měl by se člověk „stát vůdcem stáda“? Přehled výzkumů ukazuje, že je to stále sporné: není známo, zda role koně ve stádě má vliv na to, jak reaguje na lidi[14].
Koně si naopak vytvářejí pouta s vybranými koňmi a vědci tato pouta dávají do souvislosti se soudržností skupiny a její obranou[13]. Vzájemné drbání má i fyziologický rozměr: drbání na oblíbeném místě u kořene krku koni snižuje tep[19].
Řeč těla ve stádě
Ve stádě předává nejvíc informací tělo. Některé signály jsou vidět zdaleka: sklopené uši, hrozba kousnutím, zvednutá a napjatá zadní noha před kopnutím[20]. Mnoho signálů je ale drobných a snadno se přehlédnou. Výzkumy popisují několik takových ukazatelů:
- Vrásky nad okem. Jejich úhel se zvětšoval, když koně soupeřili o potravu, a zmenšoval se při čištění[21].
- Mrkání. Po oddělení od společníků, při zadrženém krmení a po náhlém leknutí koně mrkali méně často. Při zadrženém krmení jim také častěji cukalo víčko[22].
- Frkání. Souviselo s příjemnými situacemi, například s pastvou, a častěji bylo slyšet u koní s menším počtem známek chronického stresu[23].
- Žvýkání naprázdno. Po náhlém leknutí koně častěji žvýkali naprázdno a vydávali nosem zvuk, který autoři nazývají odfrknutím. Odfrknutí vědci spojují s návratem organismu do rovnováhy po stresu[24].
- Přešlapování z nohy na nohu. Časté přenášení váhy patří k projevům popsaným jako známky diskomfortu[25].
Jednotlivý signál prozradí málo. Nejvíc prozradí několik signálů najednou a srovnání s tím, jak se daný kůň chová obvykle.
Kůň skrývá bolest
Pro zvíře, na které se loví, je dávat najevo slabost riskantní. Vědci píší, že si koně vyvinuli sklon skrývat diskomfort v přítomnosti potenciálních predátorů, včetně lidí. Ve studii 20 koní po ortopedických operacích ubylo projevů diskomfortu během návštěvy ošetřovatele v průměru o 77% a u 30% koní po tuto dobu úplně zmizely[26].
Proto se bolest snadno přehlédne. U 506 sportovních koní v běžné práci bylo kulhání nebo nepravidelný pohyb zjištěno u 45,7% a autoři zdůrazňují, že mnoho případů kulhání zůstává nepovšimnuto. Sedlo, které stále sjíždí na jednu stranu, může být známkou kulhání na zadní nohu[27]. V jezdeckých školách ošetřovatelé uvedli bolest hřbetu u 12% koní, kdežto palpační vyšetření nebo měření činnosti zádových svalů odhalilo problémy téměř u 50%[28].
Chronická bolest bývá vidět v drobnostech. Koně s většími problémy hřbetu se méně zajímali o to, co se kolem nich děje[29]. Akutní bolest mění v mimice postavení uší, výraz oka, nozdry a napětí pysků[30].
Skrývání diskomfortu funguje, i když pozorovatel sleduje koně z dálky: ve studii, kterou autoři citují, byla část bolestivých projevů vidět jen na videozáznamu[26]. Nejvíc vám tedy prozradí video natočené ve chvíli, kdy je kůň sám.
Spánek na střídačku
I spánek koně je podřízen bezpečí. Kůň spí celkem v průměru necelé 4 hodiny denně, v mnoha krátkých úsecích. Vědci považují takové dělení spánku za adaptaci, která umožňuje zachovat ostražitost[31].
Ve stoje může kůň podřimovat, ale pro REM spánek si musí lehnout[31, 32]. REM spánek trvá v průměru asi 40 minut denně[31]. Ve stádě si koně často lehají na střídačku: část leží a část stojí a hlídá[31].
Kůň sám v boxu o toto společné hlídání přichází. Na novém místě je také ostražitější a potřebuje čas, aby si zvykl[31]. Studie mladých koní s pohybovými senzory naznačila, že den v otevřeném výběhu s druhým koněm prodlužuje dobu ležení, i v noci. Koní však bylo jen deset a rozdíly nebyly statisticky významné[32].
Nejnovější studie z roku 2026, ve které se spánek měřil neinvazivní maskou EEG, potvrdila, že způsob ustájení a věk koně ovlivňují průběh spánku. Mladší koně měli více REM spánku a déle leželi[33].
Samota je pro koně stres
Když bezpečí dává stádo, je samota pro koně stresem. Po přesunu do samostatných boxů se koním změnil krevní obraz způsobem typickým pro stres, krátkodobě stoupl kortizol a po týdnu se objevily poruchy chování. Změna složení skupiny takový účinek neměla[34].
mladých koní, kteří poprvé přišli do samostatného boxu, mělo na konci studie alespoň jednu stereotypii[35].Visser a kol., Applied Animal Behaviour Science, 2008
Stereotypie, jako je klování nebo tkaní, kůň „neokoukává“ od souseda. Přehled výzkumů nenašel silné důkazy pro to, že se koně učí nápodobou. Izolace koně se stereotypií, „aby se to ostatní nenaučili“, mu naopak může zhoršit welfare[6].
Pomáhá i krátký, ale každodenní kontakt. Koně ze samostatných boxů, kteří po 4 měsíce trávili denně hodinu s jiným koněm, měli méně stereotypií, méně často se chovali negativně k lidem a byli méně ostražití při čištění[36].
Život ve skupině má i svou cenu. U dvouletých hřebců chovaných ve skupině se častěji vyskytovaly povrchové oděrky kůže. Zato jen ve skupině se hřebci navzájem drbali a autoři uznali oba způsoby ustájení za přijatelné[37]. Obavy majitelů z vážných úrazů ve skupinách se ve výzkumech zatím nepotvrdily[14].
Co vidíte a odkud se to bere
Následující tabulka propojuje každodenní chování s instinktem, který za ním stojí.
| Co vidíte | Odkud se to bere | Co můžete udělat |
|---|---|---|
| Kůň se plaší před novým předmětem | Odhalování nebezpečí, bázlivost jako vlastnost koně[8] | Zvykejte koně postupně, z bezpečné vzdálenosti a z obou stran[3, 38] |
| Při ošetření strne a pak se náhle vytrhne | Nehybnost, po které se vrací útěk[3] | Neberte nehybnost jako souhlas, dělejte přestávky, postavte vedle klidného koně[10] |
| Tlačí se na vás nebo proti tlaku | Konfliktní chování, někdy bolest[11] | Snižte tlak a uvolněte ho ve chvíli, kdy kůň ustupuje[9, 12] |
| Ve vaší přítomnosti vypadá dobře, ale na videu přešlapuje a je skleslý | Skrývání diskomfortu před lidmi[25, 26] | Natočte koně, když je sám, a ukažte video veterinárnímu lékaři |
| Splašil se celý výběh najednou | Útěk se přenáší z koně na koně[6] | Nestůjte v průchodu ani v bráně, uhněte koním z cesty |
| Řehtá a krouží, když ostatní koně odcházejí | Odloučení od stáda je stres[34] | Nenechávejte koně samotného, plánujte pořadí odvádění koní[14] |
| Při ošetření se vrtí, když je sám | Chybí uklidňující přítomnost jiného koně[10] | Postavte známého klidného koně na dohled[10] |
| Málokdy si lehne, podřimuje ve stoje | Chybějící pocit bezpečí, nové místo nebo bolest[31] | Zkontrolujte podestýlku a sousedství, a když se koni ve stoje podlamují nohy, volejte veterinárního lékaře[32] |
| Klování nebo tkaní v boxu | Náhlá izolace a nedostatek kontaktu s koňmi[35] | Více kontaktu s jinými koňmi, neizolujte[6, 36] |
Co to znamená pro vás
- Ohlaste seOzvěte se, než přijdete blíž, a přicházejte ze strany, v zorném poli koně. Přístup zezadu ho snadno překvapí[3].
- Zvykejte postupněVe studii tří metod navykání se nejlépe osvědčilo postupné zesilování podnětu: koně méně často utíkali a potřebovali méně lekcí. Tep býval zvýšený, i když už kůň vypadal klidně[38].
- Vytvořte podmínky ke spánkuKůň potřebuje místo, kde se cítí natolik bezpečně, aby si lehl. Po stěhování mu dejte čas, aby si zvykl[31].
- Pozorujte, když o tom kůň nevíV přítomnosti lidí kůň bolest skrývá[26]. Občas ho natočte z dálky, v boxu nebo ve výběhu, a porovnejte to s tím, co vidíte běžně. Jednou týdně mu pomalu přejeďte dlaní po krku, hřbetu a nohou a zapamatujte si, kde se napíná nebo uhýbá.
Kdy volat veterinárního lékaře
- kůň se náhle začal plašit, zakopávat nebo narážet do předmětů,
- kůň si přestal lehat, ve stoje se mu podlamují nohy nebo má oděrky na zápěstích a spěnkách[32],
- napjatý výraz nemizí ani po skončení stresu, protože může jít o bolest[17],
- kůň se pokaždé napne, uhne nebo sklopí uši při dotyku na stejném místě, například na hřbetě[28],
- sedlo stále sjíždí na jednu stranu nebo kůň na videu vypadá hůř než ve vaší přítomnosti[26, 27],
- kůň stále stojí stranou od stáda nebo má po setkání s jinými koňmi ránu, otok či kulhá.
Nejčastější otázky
Proč se kůň plaší bez důvodu?
Důvod obvykle existuje, jen ho člověk nevidí nebo neslyší. Kůň slyší vysoké zvuky, které lidé neslyší, a má velmi dobrý čich[3]. Bojí se i věcí, které lidem připadají neškodné, například krav[7]. Síla reakce závisí na temperamentu koně[8].
Může kůň žít sám?
Může, ale samota je pro něj stresem: mění krevní obraz i chování[34]. Pokud musí kůň stát odděleně, pomáhá druhý kůň na dohled[10] a každodenní čas s jiným koněm[36].
Klade kůň odpor ze zlomyslnosti?
Vědci navrhují místo „odporu“ mluvit o konfliktním chování. Vyplývá z protichůdných potřeb koně a může zakrývat bolest[11]. Pomáhá menší tlak, uvolněný ve chvíli, kdy kůň začíná ustupovat[9].
Má stádo vůdce?
Má hierarchii, ale ta se týká hlavně přednostního přístupu ke krmivu a vodě[14]. Pohyb skupiny může zahájit kterýkoli kůň, i když za koňmi výše v hierarchii jde skupina častěji[18].
Proč kůň spí ve stoje?
Ve stoje kůň podřimuje, ale pro REM spánek si musí lehnout. Ve stádě si koně často lehají na střídačku a část z nich stojí a hlídá[31].
Vědecké zdroje
Každou publikaci jsme ověřili v databázích Crossref a PubMed. Čísla v textu odkazují na seznam, odkazy DOI na původní články.
- Librado P, Khan N, Fages A, Kusliy MA, Suchan T, Tonasso-Calvière L et al. The origins and spread of domestic horses from the Western Eurasian steppes. Nature. 2021;598(7882):634-640. doi.org/10.1038/s41586-021-04018-9
- Bercy A, Ceacero F, Komárková M. Antipredator behaviour in semi-feral horses: innate response and the influence of external factors. Animal Cognition. 2025;28(1):8. doi.org/10.1007/s10071-025-01933-6
- Rørvang MV, Nielsen BL, McLean AN. Sensory Abilities of Horses and Their Importance for Equitation Science. Frontiers in Veterinary Science. 2020;7:633. doi.org/10.3389/fvets.2020.00633
- Christensen JW, Rundgren M. Predator odour per se does not frighten domestic horses. Applied Animal Behaviour Science. 2008;112(1-2):136-145. doi.org/10.1016/j.applanim.2007.08.003
- Christensen JW, Malmkvist J, Nielsen BL, Keeling LJ. Effects of a calm companion on fear reactions in naive test horses. Equine Veterinary Journal. 2008;40(1):46-50. doi.org/10.2746/042516408x245171
- Rørvang MV, Christensen JW, Ladewig J, McLean A. Social Learning in Horses - Fact or Fiction? Frontiers in Veterinary Science. 2018;5:212. doi.org/10.3389/fvets.2018.00212
- Wiśniewska A, Janczarek I, Wilk I, Tkaczyk E, Mierzicka M, Stanley C et al. Heterospecific Fear and Avoidance Behaviour in Domestic Horses (Equus caballus). Animals. 2021;11(11):3081. doi.org/10.3390/ani11113081
- Lansade L, Bouissou MF, Erhard HW. Fearfulness in horses: A temperament trait stable across time and situations. Applied Animal Behaviour Science. 2008;115(3-4):182-200. doi.org/10.1016/j.applanim.2008.06.011
- McLean AN, Christensen JW. The application of learning theory in horse training. Applied Animal Behaviour Science. 2017;190:18-27. doi.org/10.1016/j.applanim.2017.02.020
- Bini de Lima AC, Sebastião da Fé VC, Palermo Hernandes MS, Pfeifer de Cristo EC, dos Santos Fagundes Euzébio AG, e Silva Sousa MV et al. Social enrichment mitigates facial expressions and physiological indicators of short-term stress in horses. PLOS One. 2026;21(4):e0347571. doi.org/10.1371/journal.pone.0347571
- O’Connell E, Dyson S, McLean A, McGreevy P. No More Evasion: Redefining Conflict Behaviour in Human–Horse Interactions. Animals. 2025;15(3):399. doi.org/10.3390/ani15030399
- Eisersiö M, Egenvall A, Yngvesson J, Hernlund E, Byström A. What is reinforced? The timing of the release of rein tension and the horse’s response latency for trot to walk transitions. Applied Animal Behaviour Science. 2025;285:106590. doi.org/10.1016/j.applanim.2025.106590
- Voigtländer-Schnabel S, Górecka-Bruzda A, von Borstel UK. Help horses help themselves – A literature review on social relationships in the context of anti-predator behaviour. Applied Animal Behaviour Science. 2025;293:106845. doi.org/10.1016/j.applanim.2025.106845
- Hartmann E, Christensen JW, McGreevy PD. Dominance and Leadership: Useful Concepts in Human–Horse Interactions? Journal of Equine Veterinary Science. 2017;52:1-9. doi.org/10.1016/j.jevs.2017.01.015
- Rørvang MV, Christensen JW. Attenuation of fear through social transmission in groups of same and differently aged horses. Applied Animal Behaviour Science. 2018;209:41-46. doi.org/10.1016/j.applanim.2018.10.003
- Ricci-Bonot C, Romero T, Nicol C, Mills D. Social buffering in horses is influenced by context but not by the familiarity and habituation of a companion. Scientific Reports. 2021;11(1):8862. doi.org/10.1038/s41598-021-88319-z
- Lundblad J, Rashid M, Rhodin M, Haubro Andersen P. Effect of transportation and social isolation on facial expressions of healthy horses. PLOS ONE. 2021;16(6):e0241532. doi.org/10.1371/journal.pone.0241532
- Krueger K, Flauger B, Farmer K, Hemelrijk C. Movement initiation in groups of feral horses. Behavioural Processes. 2014;103:91-101. doi.org/10.1016/j.beproc.2013.10.007
- Feh C, de Mazières J. Grooming at a preferred site reduces heart rate in horses. Animal Behaviour. 1993;46(6):1191-1194. doi.org/10.1006/anbe.1993.1309
- McDonnell SM, Haviland JCS. Agonistic ethogram of the equid bachelor band. Applied Animal Behaviour Science. 1995;43(3):147-188. doi.org/10.1016/0168-1591(94)00550-x
- Hintze S, Smith S, Patt A, Bachmann I, Würbel H. Are Eyes a Mirror of the Soul? What Eye Wrinkles Reveal about a Horse’s Emotional State. PLOS ONE. 2016;11(10):e0164017. doi.org/10.1371/journal.pone.0164017
- Merkies K, Ready C, Farkas L, Hodder A. Eye Blink Rates and Eyelid Twitches as a Non-Invasive Measure of Stress in the Domestic Horse. Animals. 2019;9(8):562. doi.org/10.3390/ani9080562
- Stomp M, Leroux M, Cellier M, Henry S, Lemasson A, Hausberger M. An unexpected acoustic indicator of positive emotions in horses. PLOS ONE. 2018;13(7):e0197898. doi.org/10.1371/journal.pone.0197898
- Scopa C, Palagi E, Sighieri C, Baragli P. Physiological outcomes of calming behaviors support the resilience hypothesis in horses. Scientific Reports. 2018;8(1):17501. doi.org/10.1038/s41598-018-35561-7
- Torcivia C, McDonnell S. Equine Discomfort Ethogram. Animals. 2021;11(2):580. doi.org/10.3390/ani11020580
- Torcivia C, McDonnell S. In-Person Caretaker Visits Disrupt Ongoing Discomfort Behavior in Hospitalized Equine Orthopedic Surgical Patients. Animals. 2020;10(2):210. doi.org/10.3390/ani10020210
- Greve L, Dyson SJ. The interrelationship of lameness, saddle slip and back shape in the general sports horse population. Equine Veterinary Journal. 2014;46(6):687-694. doi.org/10.1111/evj.12222
- Lesimple C, Fureix C, Biquand V, Hausberger M. Comparison of clinical examinations of back disorders and humans’ evaluation of back pain in riding school horses. BMC Veterinary Research. 2013;9(1):209. doi.org/10.1186/1746-6148-9-209
- Rochais C, Fureix C, Lesimple C, Hausberger M. Lower attention to daily environment: a novel cue for detecting chronic horses’ back pain? Scientific Reports. 2016;6(1):20117. doi.org/10.1038/srep20117
- Gleerup KB, Forkman B, Lindegaard C, Andersen PH. An equine pain face. Veterinary Anaesthesia and Analgesia. 2015;42(1):103-114. doi.org/10.1111/vaa.12212
- Greening L, McBride S. A Review of Equine Sleep: Implications for Equine Welfare. Frontiers in Veterinary Science. 2022;9:916737. doi.org/10.3389/fvets.2022.916737
- Helmerich P, Bachmann I, Gygax L. Comparing lying behaviour of young riding horses on days in an individual indoor box, on an outdoor paddock alone, or in pairs and in the following night. Equine Veterinary Journal. 2024;57(1):277-281. doi.org/10.1111/evj.14041
- Zimmer L, Schramel JP, Lyrakis M, Trachsel DS, Auer U, Leschnik M et al. Sleep architecture and lying behavior in horses across age groups and two housing systems: an overnight non-invasive EEG study. Frontiers in Veterinary Science. 2026;13:1898580. doi.org/10.3389/fvets.2026.1898580
- Schmucker S, Preisler V, Marr I, Krüger K, Stefanski V. Single housing but not changes in group composition causes stress-related immunomodulations in horses. PLOS ONE. 2022;17(8):e0272445. doi.org/10.1371/journal.pone.0272445
- Visser EK, Ellis AD, Van Reenen CG. The effect of two different housing conditions on the welfare of young horses stabled for the first time. Applied Animal Behaviour Science. 2008;114(3-4):521-533. doi.org/10.1016/j.applanim.2008.03.003
- Flamand A, Robinet L, Raskin A, Braconnier M, Bouhamidi A, Derolez G et al. The social dimension of equine welfare: social contact positively affects the emotional state of stalled horses. Animal Behaviour. 2025;221:123055. doi.org/10.1016/j.anbehav.2024.123055
- Kroschel L, Pilger F, Aurich J, Nagel C, Aurich C. Group housing increases alertness and social interaction compared to traditional single stabling in two-year-old sport horse stallions during pretraining. Animal. 2025;19(8):101584. doi.org/10.1016/j.animal.2025.101584
- Christensen JW, Rundgren M, Olsson K. Training methods for horses: habituation to a frightening stimulus. Equine Veterinary Journal. 2006;38(5):439-443. doi.org/10.2746/042516406778400574
Publikováno . Článek má vzdělávací charakter a nenahrazuje vyšetření veterinárním lékařem.
